Jsme parta kamarádů, které spojuje láska k přírodě a touha alespoň párkrát do roka být volný. Místo vylehávání někde u moře či na chalupě sbalíme své rance a nelitujeme námahy, abychom se podívali do krásných koutů naší vlasti. Trasy pravidelně vybírá

Venca ‘Hlava’

, a i když se snaží jejich výběrem náročnost trochu snížit, v realitě to zpravidla nebývá moc poznat a my nakonec zdoláváme strmé vrchy nebo se pečeme v červencovém slunci na rozpálených silnicích nebo ve vyprahlých lukách. Nikdy ale nelitujeme námahy a jsme šťastní, když dorazíme tam, kam jsme chtěli dorazit, nebo prostě jen když dorazíme. Někdy i to bývá velký úspěch. Když potom

Vašek ‘Špacír’

, náš hlavní kuchař, něco vykouzlí v táborovém kotlíku tak všechna únava je zapomenuta nad zaslouženým soustem.

Olda ‘Plha’

nás naplní svým nezdolným optimismem a

Vlastík ‘Matonka’

přispěje nějakou dobrou radou.

Zdeněk ‘Bankéř’

vyloudí něco ve strunách své kytary a to se potom rozline po celém tábořišti povznešená nálada. Škoda, že

Bertík ‘Animuk’

už má jiné starosti a nemá možnost s námi vyrazit.

Petr ‘Gumák’

vyměnil bágl za volant tiráku.

Zdeněk ‘Einstein’

nechal doma ‘pačmáky ani ňéé’ a na vandry už s námi také nejezdí. Přesto rádi všichni vzpomínáme na prožité krásné chvíle.

Chodíme takto spolu už více než patnáct let a prošli jsme mnoho míst. Někam jsme se vraceli vícekrát, protože když je někde hezky, člověk se tam rád vrací. A vzpomínky jsou mocná vábnička, zopakovat to, co se nám líbilo.

Za ta léta i naše řady prořídly. Hluboce se nás dotkla smrt našeho šerifa Vojty. ‘Dědkův’ pohřeb byl pro nás dalším stmelujícím okamžikem. Ale ‘Dál se život žije, dál se víno pije, On tu s námi musí být...’, jak zpívá ‘Bankéř’ ve své písni. A

Vojta ‘Dědek’

s námi ten svůj bágl táhne pomyslně dál na našich cestách.

Některým přinesla léta jiné povinnosti či problémy a už s námi ven nejezdí, či vyjedou jen výjimečně. Ale o našich krocích ví téměř vše, protože máme velkou spoustu fotografií a prožité příhody kolují v neustále opakovaných historkách. Těšíme se společně na každou další výpravu, protože člověk nikdy neví, jak dlouho ještě bude moci ‘nasávat’ tu nádhernou vůni přírody, zažívat společná putování překrásnými lesy, večerní posezení u ohýnku nebo třeba i v hospodě u dobrého piva. Zazpívat si pár pěkných písniček, pobavit půl kempu, i to jsou okamžiky, na které se nedá zapomenout. Roky přibývají a nakonec nám zbydou jen vzpomínky na krásné okamžiky strávené v přírodě. V lese u ohně s partou dobrých kamarádů.